Dozimetr osobní

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání

Osobní dozimetr je měřidlo pro stanovení dávky ionizujícího záření, kterou obdrží osoba (pracovník) vystavená riziku ozáření. Obvykle jej nosí na referenčním místě svého těla, tj. na levé horní části hrudníku na oděvu.

Nejčastějšími typy osobních dozimetrů jsou [[filmový dozimetr|dozimetry filmové, termoluminiscenční, trekové, ionizační komůrky a jaderné emulze. Filmový dozimetr se nejčastěji používá pro stanovení dávky fotonového záření a elektronů. Působením ionizujícího záření (IZ) vzniká ve fotografickém materiálu latentní obraz, který lze vyvoláním zviditelnit. Míra zčernání závisí na dávce IZ. Pomocí různých filtrů lze odvodit vlastnosti dopadajícího IZ.

Typické uspořádání filtrů na dozimetrickém filmu

Termoluminiscenční dozimetr (TLD) se také používá pro fotonové záření a elektrony. Využívá se dielektrických pevných látek, např. CaF2 nebo CaSO4 apod. aktivovaných Mn, Dy nebo Tm. Při ozáření dielektrik ionizujícím zářením se mohou uvolněné elektrony nebo díry zachytit v lokálních poruchách mřížky (pastích). Dodáme-li ozářenému dielektriku energii, např. jeho ohřevem, vracejí se nosiče náboje z pastí zpět do stabilního stavu a přitom vyzáří fotony viditelného nebo UV světla (termoluminiscence). Velikost dávky pak závisí na intenzitě tohoto světla. Výhodou TLD jsou jejich malé rozměry a velký rozsah dávek, které jsou schopné změřit. Oproti filmovým dozimetrům však je jejich vyhodnocení nákladné, přesto však se stále více pro osobní dozimetrii využívá. TLD lze vyrobit i ve tvaru prstenu, který si pracovník s radioaktivním materálem navlékne na prst a měří se dávka na ruce.

V posledním desetiletí se začala využívat opticky stimulovaná luminiscence. Ozářený materiál (obvykle krystal Al2O3 aktivovaný uhlíkem) se stimuluje zeleným světlem z LED diody a poté emituje modré světlo, jehož intenzita se měří a je úměrná dávce ionizujícího záření. Tato metoda integrální osobní dozimetrie má vysokou citlivost a rychlé vyhodnocení s možností automatizace.

K měření externího ozáření neutrony se nejčastěji používají tři typy detektorů stop v pevných látkách (trekových detektorů) v závislosti na tom, jaký typ radiátorů používají k vytvoření sekundárních nabitých částic, které v nich v detektoru vytvoří měřitelné stopy. Jsou to detektory se štěpnými radiátory, detektory odražených protonů a detektory založené na (n,α) reakci. Při použití výpočetní techniky a z měření parametrů stop (odleptávají se různě silné vrstvy detektorů) lze ocenit i energii a energetickou distribuci neutronů. V první skupině se používají pro detekci rychlých neutronů radiátory na bázi Np-237 (energetický práh 0,6 MeV), Th-322 (1,3 MeV), U-238 (1,5 MeV), pro detekci tepelných a intermediálních neutronů se používá uranových radiátorů obohacených o U-235 (někdy současně v a bez Cd-obalu ke stanovení podílu tepelných neutronů). Jako detektory rychlých neutronů pracující na bázi odražených protonů se používajílátky bohaté na vodík, polymerní látky (nejčastěji se používá polykarbonátů, nitrátů cellulosy).

Ionizační komůrka nebo polovodičový křemíkový detektor se používají v nových typech elektronických dozimetrů, které jsou schopné přímo indikovat dávku.

Elektronický osobní varovný dozimetr RAD-60S