ET

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání

Zkratka ET pochází z anglického výrazu „eddy current testing“ a znamená zkoušku vířivými proudy. V jaderné oblasti se tato nedestruktivní metoda používá například ke kontrole vnitřního povrchu nádoby jaderného reaktoru, ke kontrole parogenerátorů (kontrola teplosměnných trubek výměníků mezi primárním a sekundárním okruhem, kontrola můstků primárních kolektorů, kontrola antikorozního návaru apod.) či na zkoumání povrchu palivových proutků (detekce oxidické vrstvy na pokrytí). Metoda je založena na objevu M. Faradaye, který při svých experimentech zjistil, že při změnách magnetického pole dochází ve vodičích nacházejících se v daném poli k indukci elektrického napětí. Zkoušený předmět, který je elektricky vodivý a má magnetickou permeabilitu a určité rozměry, se vloží do střídavého magnetického pole. Toto pole je vytvořeno budicí cívkou, která je napájena střídavým proudem. Ve zkoušeném předmětu se indukují vířivé proudy, které svým magnetickým účinkem působí zpětně na budicí magnetické pole. Výsledné magnetické pole, které je vektorovým součtem pole budicího a pole reakčního (od zkoušeného předmětu), závisí na elektrické vodivosti a magnetické permeabilitě zkoušeného předmětu. Princip kontroly předmětu spočívá ve změně magnetických a elektrických parametrů struktury předmětu nebo v přerušení části drah vířivých proudů způsobeném defektem (tím je zpětný účinek na budicí pole změněn). K výhodám této metody se řadí možnost automatizace kontroly, možnost sestrojit lehké přenosné přístroje, bezkontaktnost metody, možnost měření při vysokých teplotách. K nevýhodám patří nemožnost detekovat vady hluboko pod povrchem a značná citlivost na rozměry zkoušeného předmětu.

Zdroj

Kopec B. a kol.: Nedestruktivní zkoušení materiálů a konstrukcí, Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno, 2008, ISBN 978-80-7204-591-4