Experimentální smyčka

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání

Experimentální smyčka je zařízení, které umnožňuje testovat různé materiálovéh vzorky, komponenty nebo celé funkční celky za termohydraulických podmínek a fluence srovnatelných s provozními podmínkámi provozovaných nebo vyvíjených reaktorů. Hlavní konstrukční část smyčky představuje primární okruh s nuceně obíhajícím primárním médiem, ve kterém jsou udržovány předepsané provozní parametry jako je tlak provozního media, teplota, průtok nebo rychlost proudění ve sledovaném úseku. Do zkušební sekce primárního okruhu se vkládají vzorky testovcaných materiálů.

Smyčky se dělí podle následujících hledisek:

Dělení experimentálních smyček podle použitého primárního média

  1. Vodní smyčky, kde primárním mediem je lehká voda, smyčky slouží k výzkumu a ověřovacím experimentům ohledně varných a tlakovodních reaktorů, které jsou chlazeny lehkou vodou, popř. reaktorů chlazených lehkou vodou při nadkritických parametrech. Vodní smyčky pracují při parametrech teplota/tlak 288 °C / 9 MPa (varné lehkovodní reaktory), 325 °C / 15,7 MPa (tlakovodní reaktory) a 550 °C / 25 MPa (reaktory s nadkritickou vodou),
  2. plynové smyčky, kde primárním mediem je plyn, např. CO2 nebo He. Smyčky s heliem jsou navrhovány pro teploty okolo 900 °C a pracovní tlak 7 MPa,
  3. smyčky s tekutými kovy, např. sodíkem nebo slitinami olova.


Dělení experimentálních smyček podle fluence

  1. aktivní smyčkaj e vybavena zkušebním úsekem pro testované vzorky, který je během provozu umístěn v aktivní zóně jaderného reaktoru,
  2. neaktivní smyčka je umístěna mimo reaktor.