Geigerův-Müllerův detektor

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání


Je to detektor ionizujícího záření, který je tvořen trubicí a vláknem obklopeným plynem. Vodiče jsou pod vysokým napětím 100 – 1000 V. Částice ionizujícího záření interagují s atomy plynu a okolního materiálu. Vzniklé elektrony a ionty jsou po plynovém zesílení sbírány na elektrody a jsou poté registrovány jako impulzy. Protože však vzniklé ionty získávají v elektrickém poli energii dostatečnou k trvalé ionizaci dalších atomů nebo molekul, je potřeba dalšími prostředky tuto reakci zhášet. Tyto detektory se používají především na měření záření beta a gama. Velikost elektrického impulzu není úměrná energii částice, proto tento detektor nelze používat ke spektrometrii záření. Jeho hlavní výhodou je jednoduchá konstrukce a tedy i cena.