Heliový ionizační detektor

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání
Heliový ionizační detektor

Heliový ionizační detektor patří do souboru detektorů zpravidla aplikovaných v plynové chromatografii1. K ionizaci atomů (molekul) příměsí v nosném plynu (helium) dochází při přechodu atomů helia z vyššího do nižšího energetické stavu. Změna energetického stavu je doprovázena emisí fotonů s energií v rozmezí 13,5–17,7 eV, která je postačující k ionizaci většiny stanovovaných složek s výjimkou neonu (vyšší ionizační potenciál 21,56 eV). Intenzita signálu, definovaná jako četnost iontů (iontový proud) detekované složky, je úměrná koncentraci složky v nosném plynu (nástřiku). Excitace heliových atomů v detektoru se zpravidla dosahuje vysokonapěťovým výbojem nebo záchytem elektronů emitovaných z radioaktivního zdroje při současném působení elektrického vysokonapětového pole. Schematické znázornění detektoru je uvedeno na obrázku.

Heliový ionizační detektor patří mezi nedestruktivní detektory, během analýzy nedochází k poškození vzorku a podle potřeby lze aplikovat v sérii zapojené další detektory (TCD, FID, ECD). He-detektor se vyznačuje vysokou citlivostí stanovení. Nejčastěji se používá pro stanovení permanentních plynů a příměsí ve vzduchu, inertních plynech, v heliu apod. Mez detekce stanovení příměsí (H2, O2, N2, CO, CO2, nízkomolekulární organické látky) se ve spojení s vhodnou kolonou (např. typ ShinCarbon, Restek) pohybuje na úrovni 0,000x-0,0000x % obj.


Literatura

1. Pulsed Discharge Detektor, Valco Instrument Co. Inc.