Izotop

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání
Rozpadová řada 238-U

Pojem izotopy pochází z řeckého „nukleus – jádro, buňka“ a z fyzikálního pohledu zpravidla specifikuje soubor atomů prvku protonového čísla (Z), které udává počet protonů v jádře a hmotnostního čísla (A=Z+N). kde N odpovídá počtu neutonů1,2. Počet neutronů v jádrech atomů může být pro daný prvek konstantní (monoizotopický prvek) nebo různý (polyizotopický prvek). V přírodě se vyskytuje omezený soubor monoizotopických prvků (9Be, 19F, 23Na, 27Al, 31P, 59Co, 127I, 197Au), většina prvků je však polyizotopická s počtem izotopů dva (105B , 115B) až deset (11250Sn, 114–12050Sn, 12250Sn, 12450Sn). V přírodě se vyskytuje cca 370 izotopů, z toho cca 270 je stabilních a cca 70 radioaktivních izotopů (radioizotopů) t.j izotopů s nestabilním, přeměny schopným, jádrem. Radioizotopy – zpravidla označované jako mateřské - emisí hmotného záření přecházejí (rozpadají se) na jiné prvky či izotopy – zpravidla označované jako dceřiné. Dceřiné nuklidy mohou být rovněž radioaktivní a emisí záření přecházet na další stabilní (radioaktivní) nuklid. Radioaktivní přeměna izotopu - vedle typu a energie emitovaného záření - je charakterizována tzv. poločasem přeměny (T½), který odpovídá času , za který se přemění ½ mateřského izotopu na dceřiný. Počet přeměn za jednotku času vyjadřuje aktivitu („sílu“) radioaktivního izotopu. Jednotkou v soustavě SI je Becquerel za sekundu (Bq×s-1)3. Typickým příkladem radioizotopu je např. v ovzduší přítomný radiouhlík C-14 s přeměnou 146C -> 147N + β-, případně kaskáda izotopů uranových (thoriové) rozpadových řad (viz: obrázek 238-U řady). V laboratořích byly připraveny tisíce radioaktivních izotopů, které nalezly široké uplatnění v průmyslu, zdravotnictví a výzkumu2.

Zdroje

[1] Vl. Majer a kol.: Základy jaderné chemie. SNTL/Alfa 1981.
[2] S.Y.F. Chu, L.P. Ekström and R.B. Firestone, Table of Radioactive Isotopes, database version 2/28/1999 from URL http://nucleardata.nuclear.lu.se.
[3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Becquerel.