Konverzní povlak

Vzniká na povrchu kovu přirozenou reakcí s prostředím nebo uměle, vlivem elektrochemické nebo chemické povrchové úpravy. Konverzní povlak plní dvojí funkci, zlepšuje korozní odolnost kovového materiálu (konverzní vrstva poskytuje protikorozní ochranný povlak, který je elektricky neutrální a odolný proti galvanické korozi) a zároveň zvyšuje přilnavost nátěrových povlaků (vytváří hladší, chemicky inertní povrch). Tyto povlaky jsou velmi tenké (<10 – 60 nm) a chrání substrát před korozí především formou bariéry. Tradiční konverzní vrstvy byly do nedávna z velké části založeny na sloučeninách chromu, které jsou vysoce karcinogenní. V průmyslu se nejčastěji setkáváme se třemi typy výrobních procesů týkající se konverzních povlaků, jsou to anodická oxidace, fosfátování a chromátování. Příkladem vzniku konverzních vrstev je anodická oxidace hliníku, zinku, niobu, hořčíku a titanu a jejich slitin, fosfátování železa a oceli, hliníku a zinku a chromátování zinku, hliníku a kadmia, atd. Velkou nevýhodou konverzních vrstev jsou většinou toxické vlastnosti roztoků, ve kterých se konverzní přeměna provádí.