Koroze v jaderné energetice

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání

Koroze v jaderných elektrárnách má závažný dopad na jejich spolehlivost, životnost, ekonomiku a bezpečnost provozu. Rozdíl mezi tepelnou a jadernou elektrárnou ve spojitosti s korozí je v pojetí míry bezpečnosti. Zatímco při navrhování tepelné elektrárny koroze nepředstavuje závažný problém, je tomu u jaderné elektrárny vzhledem k možným následkům havárie naopak. Snížení koroze na minimum proto představuje primární cíl při přípravě výstavby jaderných elektráren.

Korozní problémy lehkovodních reaktorů (PWR a BWR) téměř vždy souvisí s lokálními korozními jevy nebo typem koroze tzv. prostředím vyvolané praskání. Základními korozní procesy ovlivňující provoz jaderného reaktoru jsou koroze palivových článků, celková koroze korozivzdorných ocelí a slitin Inconel a korozní práskání. Uvedené korozní procesy jsou významně ovlivňovány ionizujícím zářením.

Ionizující záření způsobuje radiolýzu vody, vznik radiačních polí a vlivem ozáření materiálu může docházet k vzniku koroze tzv. radiací podporované korozní praskání. Všechny druhy ionizujícího záření mohou navíc negativně ovlivňovat polovodičové vlastnosti ochranné pasivní vrstvy a urychlovat katodické děje vedoucí k nárůstu korozní rychlosti materiálu. Hlavním zdrojem radiačních polí na povrchu vně aktivní zóny jsou aktivované korozní produkty z konstrukčních materiálů, které tvoří převážnou část radiační zátěže při odstávkách reaktoru. Dále mohou korozní produkty vytvářet nánosy korozních produktů vedoucí ke snížení přestupu tepla na jaderném palivu a urychlení korozních dějů.

Jednou z možností, jak můžeme snižovat korozní projevy v jaderné elektrárně je provozování reaktoru ve vhodném chemickém režimu, při kterém se snažíme zajistit a udržet konstantní chemické parametry chladiva.