Organické látky

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání


Organické látky (TOC) přítomné v chladivu I.O. hrají důležitou roli v problematice nánosů na pokrytí palivového článku. Do primárního chladiva se tyto sloučeniny dostávají jako příměsi chemikálií např. v kyselině borité, s doplňovanou demi vodou z CHÚV při nedostatečném záchytu TOC na anexových filtrech, degradací ionexů vlivem radiace, případně rozkladem zbytků olejů zejména po odstávce. Z hlediska korozních účinků na materiály pokrytí paliva či konstrukce nepředstavují přímé nebezpečí, jsou ale známy případy, kdy došlo k „napékání“ organických látek na povrch palivových článků (JE Kola). Organické látky mohou také při teplotách nad 300 °C difundovat do ochranné oxidické vrstvy materiálu pokrytí paliva či konstrukce, zamezit jejímu standardnímu růstu a způsobit její odlupování. Při této teplotě může existovat uhlík v různých formách – od CO2, přes hydrogenuhličitan až po jednoduché organické sloučeniny uhlíku v různých oxidačních stavech. Při pH 4 – 11 se za mírně redukčních podmínek a teploty 300 °C vyskytuje stabilní forma kyseliny mravenčí. Záporný redoxní potenciál a nižší vysokoteplotní pH 0 – 8 jsou ideálním prostředím pro výskyt uhlíku ve formě CH3OH a CH4. Právě methan, který může obsahovat radioaktivní isotop uhlíku 14C, patří mezi nejrozšířenější formy organického uhlíku v systémech JZ a tvoří až 95 % plynných výpustí. Mezi další formy uhlíku, který se může vyskytovat v I.O. reaktorů VVER, patří především organický acetaldehyd, metanol, etanol a aceton.