Přírodní pozadí

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání


I když největší pozornost a obavy z ozáření jsou dnes soustředěny zvláště na jaderná zařízení, zdaleka největší ozáření obyvatelstva je způsobeno zdroji přírodními. Náš celý svět, naše Země, je přirozeně radioaktivní, a to po celou dobu od svého vzniku. V přírodě můžeme najít několik tisíc radionuklidů, tj. prvků, které se samovolně rozpadají a jsou přitom zdrojem radioaktivního záření. Radionuklidy jsou přítomné ve vzduchu, vodě, v půdě, skalách, horách, stavebních materiálech našich domů, v potravinách, v nás samotných apod. Přírodní radioaktivita je jednou z vlastností hmoty, z níž je vytvořena naše planeta. Některé radionuklidy jsou zde od vzniku Sluneční soustavy, další radionuklidy jsou členy rozpadových řad těchto prapůvodních radionuklidů a další vznikají interakcí kosmického záření s atmosférou. Radionuklidy obsahuje každé lidské tělo, každý biologický organismus. Každý den je také nadechujeme se vzduchem do plic a vydechujeme, přijímáme je do našeho těla jako součást potravy a nápojů. Na této planetě neexistuje nikdo, v němž by přírodní radionuklidy nebyly přítomné. Každý člověk má ve svém těle asi 30 mg draslíku 40K a asi 10 nanogramů uhlíku 14C. Draslík je v těle 10krát silnějším zdrojem radioaktivních beta částic než uhlík. Podstatný podíl na přírodní radioaktivitě životního prostředí má plyn radon. Ten se uvolňuje ze zemské kůry a neustále se přeměňuje na další radioaktivní atomy, které se mohou přilepit na prachové a jiné částice ve vzduchu. Radon má poločas rozpadu pouhé čtyři dny, je zářičem alfa, ale produktem jeho přeměny jsou další radionuklidy, které po vdechnutí do plic, mohou zevnitř ozářit nechráněnou plicní tkáň. Dávky z přírodního pozadí jsou v ČR v ročním průměru 3,2 mSv, v lokalitách s bohatým výskytem radonu se mohou dostat až na 10 mSv ročně. Úroveň radiace v životním prostředí je na Zemi rozdílná. Vyšší je, samozřejmě, ve vysokých horách, kde je vyšší podíl kosmického záření, vyšší je v oblastech s horninami bohatými na uran a thorium. Existují místa s podstatně vyšší úrovní, než je celosvětový průměr. Takovými oblastmi jsou například Ramsar v Iránu, Guarapari v Brazílii, Kérala v Indii, Flinders Ranges v severní Austrálii. V iránském Ramsaru lidé dostávají každý rok dávkový ekvivalent zhruba 260 mSv. Ramsar má tedy asi 200krát silnější radioaktivní pozadí než je obvyklé jinde ve světě. Jsou tu totiž prameny s horkou minerální vodou vyvěrající z travertinových hornin, která obsahuje radium (226Ra) a menší množství uranu a thoria. Jiným zdrojem radionuklidů ve vzduchu je bombardování atomů ve vyšších vrstvách atmosféry kosmickými paprsky s vysokou energií. Je velmi silné zhruba ve výši 10 km nad povrchem Země. Vytváří tak zátěž pro posádky dopravních letadel a pro cestující, kteří často létají na dlouhých trasách, například mezi kontinenty. Účastník těchto letů dostává v ročním průměru dávku 2,2 mSv. Menší podíl na radioaktivním pozadí životního prostředí mají zdroje vytvořené člověkem. Jedním z velkých umělých zdrojů radiace je spalování uhlí v tepelných elektrárnách. Během spalování uhlí se uvolňují příměsi uranu a thoria a spolu s radiem, radonem a poloniem přecházejí do atmosféry. Radioaktivní je také popílek z tepelných elektráren spalujících uhlí. Průměrný dodatečný dávkový ekvivalent z provozu tepelných elektráren u člověka žijícího 80 km daleko je 0,3 µSv za rok. U jaderných elektráren je v této vzdálenosti tato úroveň nižší, orientačně jen 0,09 µSv za rok. Zkoušky jaderných zbraní v atmosféře byly zakázány již v roce 1963. Úroveň zbytků radiace z těchto zkoušek neustále klesá. V roce 2000 klesla na dávku 0,005 mSv ročně. Obvyklé rentgenové snímkování znamená dávku 0,02 mSv, ale může být až desetkrát vyšší, podle složitosti postupu snímkování a úrovně použité techniky.