Radiolýza vody

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání


Lehká voda H2O se v jaderných elektrárnách používá jako chladivo i moderátor neutronového toku. Jedním z nejvýznamnější faktorů pro provoz je kontrola kvality chladiva reaktoru a jeho chemického složení. V důsledku neustálé cirkulace chladiva primárního okruhu přes aktivní zónu reaktoru dochází k jeho interakci s neutrony a tedy ke vzniku radiolytických reakcí. Silná radiace způsobuje rozklad vody a dalších chemických látek přítomných v I.O. Průběh těchto reakcí s vysokou reakční kinetikou je velmi proměnlivý a závisí na okamžitých podmínkách v daném místě radiolýzy. Vysoká reaktivita může negativně ovlivnit stabilitu konstrukčních materiálů nejen v aktivní zóně reaktoru, kde vzniká, ale i v ostatních částech primárního okruhu jaderné elektrárny. Radiolýza vody je tedy komplex reakcí, při kterých vzniká soubor produktů, které mezi sebou mohou vzájemně reagovat:

H2O + hn → H + OH

OH + OH → H2O2

2H2O2 → 2H2O2 + O2

V technologii primárního okruhu reaktorů typu VVER i PWR se pro potlačení množství vzniklého kyslíku i dalších oxidačních radikálů používá přebytek vodíku, který se buď přímo dávkuje nebo generuje při radiolytickém rozkladu amoniaku. Udržování redukčního prostředí, tedy bezpečně dostačující koncentrace vodíku v chladivu I.O. tedy potlačuje vznik radiolytického kyslíku i peroxidu, snižuje jejich koncentraci a omezuje tedy korozi primárních komponent.