Ramanova spektroskopie

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání

Ramanova spektroskopie je účinná metoda pro určování složení, struktury a vlastností látek. Identifikační možnosti této metody jsou srovnatelné s infračervenou spektrometrií. Ramanova a infračervená spektra jsou komplementární. Obecně se k buzení Ramanových spekter používá jako světelný zdroj laser. Laserový paprsek vyvolá v prostředí se vzorkem rozptýlené Ramanovo záření, které se po odfiltrování Rayleighova rozptylu (elastický rozptyl) analyzuje pomocí monochromátorů nebo konkávní mřížky. Následně je toto záření detekováno pomocí fotoelektrického násobiče, CCD panelu a pod. a tímto se převádí na elektrický signál, který zpracovává a vyhodnocuje počítač. Ramanova spektra jsou spektra rozptýleného záření měřená obvykle v oblasti 15 000 až 25 000 cm-1 (700 – 400 nm). Podmínkou vzniku Ramanova rozptylu (vznik vibračního Ramanova spektra) je změna dipólového momentu indukovaného v molekule elektrickou složkou dopadajícího záření. Tato změna souvisí se změnou polarizovatelnosti molekuly při vibračním ději.

Počet, polohy a intenzity Ramanových čar nebo pásů ve vibračním spektru zkoumané látky určují počet atomů v molekule, hmotnosti atomů, silové konstanty, geometrie a jiné. Pásy symetrických vibrací a vibrací ve fázi jsou většinou intenzivnější než u vibrací antisymetrických a u vibrací v protifázi. Ve spektrech jsou také intenzivněji vidět pásy nepolárních vazeb oproti polárním a vazby násobné oproti vazbám jednoduchým. Ramanovo spektrum slouží velice dobře jako otisk prstu, zvláště je-li dodržen stejný fyzikální stav látky. Oproti infračerveným spektrům je Ramanovo spektrum lépe čitelné (jednodušší a přehlednější), protože vesměs neobsahuje pásy vyšších harmonických a kombinačních módů.