Scintilační detektor

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání


Scintilační detektor je detektor ionizujícího záření používaný k měření různých typů záření. Jeho citlivý objem tvoří scintilátor – po interakci ionizujícího záření ve scintilátoru vznikne světelný záblesk, který je pomocí fotonásobiče převeden na elektrický signál. Výška tohoto impulzu je úměrná absorbované energii, jedná se tedy o spektrometrické měření, ale s horší rozlišovací schopností než polovodičové detektory. Pro záření gama se jako scintilátor nejčastěji používají krystaly NaI(Tl), CsI(Tl), a LaBr(Ce), pro záření beta plastické stintilátory, pro záření alfa tenké monokrystaly nebo polykrystalický ZnS(Ag), pro neutrony organické krystaly nebo lithiová skla. Jednou z hlavních výhod scintilačních detektorů je možnost dosažení velké hmotnosti a tedy vysoké účinnosti detektorů. Extrémní příklady jsou mnohatunové detektory neutrin nebo vysokoenergetických částic na výzkumných urychlovačích.