Sievert

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání

Působení ionizujícího záření obecně na neživou i živou hmotu se zejména realizuje přenosem a absorbováním ( pohlcením) energie v této hmotě. Pro hodnocení ozáření člověka ionizujícím zářením se používá veličina efektivní dávka. K této veličině se vztahuje speciální jednotka, která se jmenuje po známém fyzikovi Sievert ( čti „ sívrt“) se značkou Sv, často se v praxi používají menší násobky této jednotky mSv (miliSievert – což je jedna tisícina Sievertu) nebo μSv ( mikro Sievert což je jedna milióntina Sievertu). Při stanovení efektivní dávky se vychází z absorbované dávky (tedy té energie předané ionizujícím zářením hmotě). Pokud u absorbované dávky zohledníme typ záření, kterému byl organismus vystaven a způsob ozáření jednotlivých orgánů a tkání, při kterém zohledňujeme určitým způsobem riziko vzniku rakoviny u těchto orgánů a tkání, získáme uvedenou efektivní dávku.

Efektivní dávka je veličinou používanou speciálně pro plánování radiační ochrany obyvatelstva a pracovníků. Slouží nám zejména k tomu, abychom byli schopni velikost ozáření člověka kvantifikovat nejen fyzikálně, ale již se zohledněním rizika možných účinků tohoto ozáření.

Možnými účinky ionizujícího záření na člověka jsou při vysokých dávkách v řádu jednotek Sv akutní účinky, projevující se v krátké době po ozáření – v závislosti na velikosti a způsobu ozáření různými formami tzv. nemoci z ozáření nebo jinými např. kožními projevy projevujícími se v podstatě jako popálenina. U nižších dávek v řádu desítek mSv ( miliSievertů) hodnotíme spíše pravděpodobnost vzniku účinků pozdních – tedy různé druhy rakoviny. V současné době nelze říci, že pro nějakou dávku je tato pravděpodobnost nulová.

Pro srovnání uvádíme: Jeden miliSievert (1 mSv) je základním ročním limitem velikosti ozáření jednotlivce z obyvatelstva (tímto je omezováno ozáření jednotlivce ze zdrojů vzniklých či souvisejících s činností člověka). Pro pracovníky se zdroji záření je průměrný roční limit 20 miliSievertů.

Pro snazší orientaci, jak velkou dávkou je jeden milisievert, lze uvést následující.

Pro ozáření z přírodních zdrojů představuje průměrná dávka z přírodního pozadí (pro země EU) 2,2 mSv za rok. Pokud absolvujete jednoduché rentgenové vyšetření můžete obdržet dávku od 0,5 – 10 mSv. U složitějších vyšetření to může být i více desítek mSv.