Vodíkové křehnutí

Atomární vodík je vysoce reaktivní. Než narazí na další atom vodíku, má atomy kovu na povrchu jako partnery pro vazbu. Mnoho kovů (např. železo), je schopno rozpouštět atomární vodík za tvorby odpovídajících hydridů kovu. Dle zákonů difúze probíhá transport atomárního vodíku do vnitřku materiálu tím rychleji, čím je větší rozdíl mezi povrchovou koncentrací a koncentrací vodíku ve vnitřku. Adsorbovaný atomární vodík může difundovat do základního materiálu a tam poškodit jeho strukturu vmezeřením. Při rychlé změně teploty, kdy zůstává vodík uvězněn v čele trhlin, se shromažďuje ve vzniklých dutinách a dochází k růstu trhlin. Následkem je změna mechanické pevnosti materiálu.

Základní a demonstrační zkoušky sledovaných materiálů na vodíkové křehnutí jsou destruktivní. Provádějí se zkoušky napínáním, tahem nebo ohýbáním.

Sledování této změny v materiálu má význam při řízení procesů v prostředí, kde se vodík uvolňuje chemicky nebo elektro chemicky. Patří mezi ně například galvanování nebo elektrolýza. Problémy činí také při radioaktivních přeměnách, kdy je jedním z produktů některý izotop vodíku, nebo při jaderné fúzi, kdy může být jedním ze zdrojových izotopů. Příkladem je palivový cyklus izotopů deuterium a tritium u fúzního reaktoru DEMO.