Vysoké dávky

Z Enpedie
Přejít na: navigace, hledání


Účinek vysokých dávek záření ohrožujících přežití

Ohrožení života období v období týdnů až měsíců po ozáření je způsobeno akutní nemocí z ozáření. Podmínkou jejího vzniku je celotělové ozáření pronikavým zářením (gama a/nebo neutrony) v dávce převyšující 1-2 Gy (pro tyto velké jednorázové dávky je použití jednotky Sv nepřesné, a pokud se použije, je jen přibližné; definiční oblast pro její použití nezahrnuje totiž vysoké dávky jednorázové). Celotělové ozáření při radiačních nehodách nebývá v těle homogenní, jednotlivé části těla, tedy i tkáně a orgány, mohou být stíněny např. konstrukčními prvky budov a zařízení v okolí zasažené osoby. K nehomogenitě přispívá zčásti i absorpce v tkáních těla. Z radiobiologického hlediska „ celotělová geometrie ozáření“ znamená, že je ozářením vyřazena funkce životně důležitých systému. Jde v první řadě o krvetvorbu a humorální imunitní mechanismy, tedy anatomicky o aktivní („červenou“) kostní dřeň, jejíž ložiska jsou lokalizována především o obratlích páteře a v pánvi, z menší části v lebce a částech dlouhých kostí. Dalším citlivým orgánem je střevo, likvidace buněk střevní výstelky obnaží střevní stěnu a vyvolá nejen místní slizniční defekty ale i poruchy minerální rovnováhy a jiných regulačních mechanismů. Z uvedeného je patrné, že nejvýznamnější je ozáření trupu, tím jsou ozářeny i dýchací cesty, které jsou dalším systémem reagujícím nepříznivě na ozáření vyšší dávkou. Je třeba poznamenat, že technické podmínky pro celotělové ozáření splňuje pobyt v poli záření gama či neutronů, vnitřní kontaminace může částečně přispívat k této dávce, sama však jen výjimečně vytváří dávky postačující k vyvolání nemoci z ozáření.

K objasnění otázky, zda ozáření v důsledku Fukušimy 2011 mohlo bezprostředně ohrozit na životě pracovníky areálu či obyvatele, je účelné poukázat ha zkušenosti z Černobylu. Tam bylo v areálu elektrárny v době nehody a brzy po ní ozářeno celotělovou dávkou nad 1 Gy větší počet osob. U 134 z nich byly následky hodnoceny podle konečných analýz jako akutní nemoc z ozáření. Jejich dávky byly rekonstruovány jako celotělové ozáření v rozmezí od 0,8 do 16 Gy. V prvních čtyřech měsících zemřelo z nich 34 s dávkami v rozmezí 4,2–16 Gy. Ve dvou skupinách s nejnižší dávkou (0,8–4,1 Gy) nedošlo uvedené době k žádnému úmrtí. Tyto výsledky jsou plně v souladu s poznatky o vztahu dávky a účinku platnými pro akutní nemoc ozáření u člověka. Je třeba zdůraznit, že u nikoho z obyvatel v okolí Černobylu či ve vzdálených kontaminovaných lokalitách, včetně evakuovaných, nebyl žádný případ akutní nemoci z ozáření pozorován.

Vyhodnocení situace ve Fukušimě je reprezentativně a souhrnně zpracováno Richardem Wakefordem v úvodníku Journal Radiological Protection z května 2011 (2011 J.Radiol.Prot. 31 167). Uvádí se, že složky radiační ochrany v areálu dobře zvládli regulaci osobních dávek u zasahujícího personálu. V havarijní situaci jsou pro personál záchranných prací stanoveny vyšší limity, než je běžných 20 mSv ročně. Mezinárodní předpis ICRP 2007 stanoví tento limit na 250 mSv ročně (tedy hluboko pod prahem bezprostředních účinků), v ČR vyhláška č. 307/2002 Sb. ve znění vyhl. Č. 499/2005 Sb. na 200 mSv ročně. Ve Fukušimě byl po nehodě operativně stanoven aktuální limit na 100 mSv, později na 250 mSv. Do doby zpracování citované publikace překročilo hodnotu 100 mSv několik desítek pracovníků, žádný však nedosáhl limitu 250 mSv. Jedinou výjimkou je příběh dvou pracovníků, kteří se brodili při práci ve vysoce kontaminované vodě. Bylo podezření, že by u nich nadměrné ozáření mohlo ohrozit integritu kůže nohou. Rekonstrukce expozice z β-záření vedla k odhadu lokální dávky v oblasti 2-3 Gy, tj. pod prahem akutních projevů, což potvrdil i negativní dermatologický nález během dalšího pozorování (respektujícího možnou dobu latence 2-3 týdny). Efektivní dávka v jejich případě vedla k odhadu v oblasti 250 mSv. Z hlediska obdržených dávek nemohlo dojít ve Fukušimě k ohrožení života vlivem ozáření. Dne 11. března 2011 zahynuli v areálu elektrárny tři lidé vlivem neradiologických faktorů, jeden na důsledek zemětřesení, dva působením tsunami.

Závěrem je zřejmé, že z hlediska bezprostředních zdravotních následků je situace v Černobylu a Fukušimě nesouměřitelná. Důvodem je především nesouměřitelná míra technologických a fyzikálních charakteristik obou nehod. Ve Fukušimě se však také neopakovaly hrubé nedostatky Černobylské elektrárny v připravenosti na nehody, které se týkaly také složek radiační ochrany a havarijní dozimetrie.

Obecný rámec vlivu záření na biologické systémy a zvláště na člověka je zpracován na webových stánkách SÚJB (http://www.sujb.cz/?c_id=1089 - Stručný přehled biologických účinků záření), a to v části Účinky záření na buňku a tkáně a v části Vztah dávky a účinku, kde jsou charakterizovány tzv.deterministické účinky, ke kterým patří situace ohrožující život člověka. Pod záhlavím Akutní nemoc z ozáření je pak pojednáno o konkrétních chorobných projevech u člověka po ozáření velkou dávkou, a to v členění odpovídajícím pásmům individuálně obdržené celotělové dávky.