Zbytkové teplo

Odstavením reaktoru je zastaveno štěpení uranu, nicméně vyhořelé palivo dále produkuje tzv. zbytkové teplo vznikající radioaktivním rozpadem štěpných produktů. Toto teplo je nutné odvádět ještě několik let po odstavení, aby nedošlo k poškození aktivní zóny. Proto také odvod zbytkového tepla přirozenou cirkulací patří k základním provozním režimům EDU i ETE. Klasickým příkladem je výměna paliva, kdy po odstavení reaktoru (přerušení štěpné řetězové reakce) po nějakou dobu běží ještě hlavní cirkulační čerpadla, s poklesem zbytkového výkonu se odpojují čerpadla, až se posléze přejde na přirozenou cirkulaci, přičemž po několika dnech stačí na odvod zbytkového tepla jedna smyčka s přirozenou cirkulací. Pro představu, okamžitě po odstavení reaktoru je zbytkové teplo kolem 7 % původního tepelného výkonu reaktoru (tedy při 3000 MW typu ETE to je asi 210 MW), ale už po 1 dnu poklesne na ~ 0,5 % výkonu před odstavením (exponenciální pokles). Při tomto odvodu zbytkového tepla je určující dostatečná rezerva do teploty sytosti vody při daném tlaku, tím se pak řídí proces dochlazování. Tento stav je v principu stejný i po nehodě, kdy však nemusí být k dispozici normální nucená cirkulace chladiva hlavními cirkulačními čerpadly, a proto existuje havarijní chlazení, které musí pokrýt především tu první fázi po odstavení reaktoru. V dalších fázích je takové chlazení potřebné v případech porušené integrity chladicího okruhu.

Ochranná bariéra reaktoru
1. povlak paliva
2. primární okruh reaktoru
3. Kontejnment